Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury.
S jasnýma očima a řečmi pánům navzdory.
Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná.
A že se lidem vyhýbá, a s ďáblem pletky má.
Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil,
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí.
A odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali,
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední, do pekla poletíš!".
Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění.
A v noci nad krajinou létává, pod černou oblohou,
sedlákům krávy zabíjí, tou mocí čarovnou.
Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná.
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná.
Je třeba jednou pro vždy ukončit ďábelské řádění,
a všichni křičeli jak posedlí: "Na šibenici s ní!".
Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený:
"Je přece v knize psáno nenecháš čarodějnici žít,
a před ďáblovým učením, budeš se na pozoru mít!".
Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou,
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
"Pohrdám vámi neznáte nic nežli samou lež a klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!".
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici,
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící.
A ona stála bezbraná, však s hlavou vztyčenou.
Zemřela tiše samotná, pod letní oblohou.